Můj příběh
Karla Rudzinská
absolventka IHDS International Human Design School
Human designem se zabývám od roku 2011. Baví mě na něm odkrývat nové a nové vrstvy a dimenze tohoto učení. Zajímá mě člověk, jako bytost, jeho potenciál a propojenost s vesmírem. Zároveň mě zajímají každodennosti všedního dne, ty maličkosti a radosti života samotného.
Jsem detektivem v životních příbězích lidí. Posluchačem, který naslouchá a spojuje nespojitelné. Podporovatelem na cestě a zastáncem zvláštních, odstrčených a nevyslyšených.
Věřím, že každý tu máme své místo a každý si zaslouží pozornost. Jen prostě někdy sejdeme z cesty, aby nás to opět dovedlo zpět na tu naši cestu životem...
Co mě oslovilo na Human designu?
- Human design je logický systém, který velmi prakticky popisuje fungování člověka v životě. Díky němu najdete vaše dary a talenty cestou nejmenšího odporu. Dokážete si odpovědět na otázky, proč tady vlastně jsme a díky sebepoznání přes HD začít žít svůj život. Velmi dobře se sami v sobě zorientujete.
Proč se zabývám Human designem?
- Chtěla jsem se o sobě dozvědět víc, zajímalo mě, jaký mám talent a jak ho nejlépe projevit, jakou práci mám dělat. Do té doby jsem si myslela, že nic neumím a jsem k ničemu, neměla jsem téměř žádné sebevědomí a nedařilo se mi v životě najít svůj směr.
Co mi Human design dal?
- Začala jsem sama sobě a svým rozhodnutím více věřit. Dostala jsem návod, jak se tu pohybovat. Zjistila jsem jaké jsou mé silné stránky a kde jsem ovlivnitelná a zranitelná. Jakým způsobem pracovat a vztahovat se k tématům, která jsou pro mě bolestivá nebo hůře zvládnutelná.
- Našla jsem svůj směr a práci, která mě baví a uspokojuje.
V čem se mi zlepšil život?
- Díky Human designu jsem poznala sama sebe a svůj způsob fungování a začala ho respektovat, dokážu více porozumět lidem ve svém okolí a respektovat právě jejich fungování a nastavení. Tím pádem dávám sobě i druhým lidem daleko větší prostor. Neporovnávám se tolik s druhými a méně hodnotím.
- Dokážu daleko lépe projít situacemi a životními zkušenostmi, které mi jsou nepříjemné, ale musím si je prožít nebo si je vyzkoušet. Dříve bych do těch zkušeností ani nešla nebo bych z nich předčasně utekla. Dokážu tak lépe posouvat hranice své komfortní zóny a jít do něčeho, kam mě život vede, i když to je pro mě výzva a mám z toho strach. Ne nadarmo se říká, že v té nejtemnější jeskyni se skrývá poklad, po kterém tolik toužíme.
Co dal mi Human design?
Než jsem poznala Human design, byla jsem jak zmatené vyplašené kuře, které si absolutně nevěřilo a bálo se jakokoliv rozhodnout. Díky Human designu, jsem se postupně začala řídit svým hlasem pravdy a začala si více věřit. Převzala jsem odpovědnost za svá rozhodnutí a za své pocity a emoce a za svůj život, protože nikdo jiný než my sami si ty klacky pod nohy neházíme. Zároveň mi dal pochopení a respekt vůči druhým lidem.
Dnes mě to dokonce baví, zabývat se sama sebou. Dívat se na své temné stránky a skrze ně poznávat samu sebe, abych mohla lépe žít svůj život. Skutečně žít, ne jen přežívat. Připadám si jako detektiv vlastního života a toho kdo vlastně jsem a kam směřuji. Co je mým posláním a jaké jsou mé dary a talenty, protože pokud je dokážeme naplnit skutečně žít pro co tady skutečně jsme, to bych nazvala skutečným štěstím. Pomáhá mi v přijetí sebe sama, taková jaká skutečně jsem, ve své jedinečnosti. Můžu tak žít kvalitnější život a vím, jak se pohybovat tady ve světě a už tolik nenarážet hlavou do zdi.
Když se mi v životě něco nedaří, vím kam se můžu vrátit a dokáži lépe rozeznat, co dělám špatně. Kdy jsem a kdy nejsem sama sebou a to je pro mě v životě vlastně nejdůležitější, být sama sebou, rozhodovat se dle sebe a přitom být v harmonii, jak se sebou, tak se svou rodinou a okolím...
A hlavně mě Human design baví :-).
Takhle vypadá moje mapa Human design
Zajímá vás, co o mě říká?
Zjednodušený popis mé mapy na základě propojování klíčových slov:
Život mi nabízí spoustu příležitostí, a pokud to je můj směr, vydám se jím. Tímto způsobem můžu ovlivňovat i směřování druhých lidí, aby byli více sami sebou a ve své síle. Když následuji svá přesvědčení a nebojím se zkoumat, to co mě baví, přináší mi to vnitřní uspokojení. A čím víc dělám, to co miluji a miluji to, co dělám, tím víc miluji život i sebe samu. Posiluji tak sebelásku v druhých lidech, kteří jsou v mé blízkosti a mé síti přátel. Podporuji druhé lidi, sdílím s nimi zkušenosti a informace, které jsem za svůj život nashromáždila. Mluvím s nimi, tak aby tomu co říkám, rozuměli a přineslo to do jejich života mír. Pochopit sebe a vnitřně se smířit s tím, že život je někdy sakra náročný, ale skrze tyto náročné situace rosteme a učíme se být sami sebou. Nacházet svůj střed, vycházet z něj a vracet se k němu. Z krize a konfliktu, zpátky k sobě. Důvěru v sebe a svá vlastní rozhodnutí.
Než jsem poznala Human design, vůbec jsem netušila, že jsem to já, kdo drží klíče v ruce a určuje směřování v životě svého i druhých lidí. Nevěděla jsem, že potřebuji dělat to, co mě baví, abych si vydělala dost peněz a přišla mi skutečná hojnost a spokojenost do života a ne jen ta materiální…. Když jsem se poprvé setkala s Human designem, bylo to veliké ehm (ANO) a šla jsem si za tím. Byly chvíle, kdy jsem i pochybovala, ale vždy když jsem byla v procesu a dávala tomu pozornost, přinášelo mi to velké uspokojení a bavilo mě to. Hodně jsem musela překonávat samu sebe a šla do zkušeností, kde můj design říkal jasné ano, ale má mysl silně pochybovala, jestli to zvládnu. Vnitřně jsem vnímala, že Human design je můj směr a dělala jsem a stále dělám jednotlivé kroky ke zdokonalování se. Věřím svému designu, kam mě vede, ne svým strachům a obavám.
Human design mě dovedl k tomu, že mám práci a vztahy, které mi přináší radost a sebelásku. Důvěru v sebe, že si dovoluji dělat věci po svém a svým vlastním způsobem. Ustát samu sebe, bez ohledu na okolí, to byla a stále je největší výzva mého života. Dovolit si být šťastná a spokojená, je můj smysl života.